SPOKOJENÉ JSME DOKONALÉ

Kolik už jste četly článků o tom, jak být ideální ženou, matkou, partnerkou, dcerou a co já vím co ještě? Mnoho? Pak vám zřejmě, stejně jako mě, není cizí pocit, že chcete věci zvládat na sto procent. Takhle urputná myšlenka totiž občas zahlodá v každé z nás. Tu mrchu dobře znám 🙂 Já vám dnes nechci dávat složité návody. Složitosti podle mě nefungují. Chci vám ukázat dvě jednoduché rady, které pomáhají mě.

Moje honba za dokonalou ženou

Často jsem se přistihla u toho, že se honím za tím, abych si v duchu pomyslně úspěšně odškrtala, jak jsem byla hodnou dcerou, když vycházím rodičům vstříc, jak jsem byla dobrým zaměstnancem, když jsem odevzdala dobře zpracovanou analýzu, jak šikovná jsem, že jsem krásně zabalila vánoční dárky…uf.

Co je pro nás ženy vlastně dokonalost? Mít ideální váhu, být vždy upravená, naladěná partnerka, úspěšná žena, biomatka, žena pevných zásad, samostatná… – doplňte dle své libosti 🙂 Můj seznam býval hodně dlouhý 🙂

Důvod hnát se po stereotypu dokonalosti byl v mé hlavě prostý: vždyť to po mě všichni chtějí! Můj šéf, moje matka, můj partner… Tím hlavním nátlakem ale nebyly oni, ale já. Nikdo po mě nikdy nechtěl tolik, jako já sama. Žádný z mých mužů nepotřeboval nutně teplý oběd, štíhlou ženu, s vysokým platem Žádný šéf nepotřeboval příliš vypiplanou analýzu, která pak trvala o několik hodin déle. Muže někdy naopak moje vysoké cíle a honba za dokonalostí až odrazovaly. Hnaly mě totiž k přílišnému lpění na cíli, podrážděnosti a nervozitě. Nejen ve vztazích, ale i v práci.

A proto se snažím opustit ten stereotyp slova dokonalost. Jak konkrétně?

Snažím se osvojit si 1+1 vlastnost:

1. Dovolit si být spokojená, tak jak jsem. Spokojené jsme totiž dokonalé. I přestože není vše hotovo. Mimochodem – přijde vám příroda dokonalá? Mě ano. A má vše hotovo? A kdy bude mít vše hotovo? Na jaře v rozpuku? V zimě, až jí opadají listy? Pravděpodobně nikdy. A přesto je dokonalá.
2. Pustit snahu o kontrolu. Po té, co jsem přestala přes přílišně kontrolovat perfektní výsledky, věci začaly jít jednodušeji. Výsledky nebyly horší. Naopak, dostavovaly se jednodušeji,  protože jsem neměla mysl zanesenou posedlostí větami: „To musím zvládnout“, „To musím dodělat!“, „Musím být perfektně upravená“.    A já začala být spokojenější.

A co mi pomohlo k tomu si tyto dvě vlastnosti osvojit? ŠKOLA SEBELÁSKY. Ano, slyšíte dobře 🙂 Skvělý on-line program Lucky Kolaříkové.  5-ti týdenní online škola Lucky podporuje ženy a dívky každého věku aby:  navázaly se sebou vztah, aby samy sebe co nejvíce vnímaly, aby na sebe braly ohled, aby o sebe pečovaly, aby se zkrátka měly rády a dobře. Za sebe ho mohu vřele doporučit, vyzkoušejte. A pokud o této cestě teprve uvažujete, vyzkoušejte nejprve její Učebnici sebelásky, ať víte, jak lidsky, jasně a skvěle k tomu všemu přistupje. Lucka je jedna z prvních, ne-li úplně první, která v Česku vydala publikaci zabývající se láskou k skobě, s konkrétními kroky a návody.
Přiznám se, že přemýšlet takto každý den mi stále nejde. Staré nastavení v hlavě  nereziví.  A když už si potřebuji na tohle všechno rozvzpomenout, připomenu si to skvělou kampaní Figara, která mě k napsání tohoto článku inspirovala. Protože na konkrétních příbězích pochopíme nejvíc. Inspirujte se i vy. Spokojené jsme dokonalé.

Nezapomeňte, spokojené jsme krásné, krásné jsme spokojené.

Díky za vaši návštěvu a užijte si neděli!

Zuzka